Takto vypadaly kontejnery U Medvídků – Za Pilou – spousty nevhodného odpadu.
Osádka kontejnery vysypala, ale tento typ odpadů (kartony, větve, stavební odpad atd.) do komunálního odpadu nepatří.
Tyto druhy odpadů mohou občané odvážet na sběrný dvůr.
Sčítání lidu domů a bytů v roce 2021 proběhne dvěma způsoby: vyplněním formuláře on-line na webu, nebo vyplněním listinného formuláře, který doručí sčítací komisař.
Dne 27.3.2021 bude zpřístupněn on-line formulář na webu www.scitani.cz, kde má každý možnost sečíst se on-line. Statistický úřad prodloužil on-line sčítání a formulář bude přístupný do 11.5.2021, viz. zpráva čsu
Kdo se „nesečte“, tedy nevyplní formulář on-line, má zákonnou povinnost od 17.4.2021 do 11.5.2021 vyplnit a odevzdat listinný formulář, který obdrží od sčítacího komisaře.
Který komisař má na starosti Vás si můžete ověřit zde: sčítací obvody a komisaři
Bližší informace na webu www.scitani.cz.
V neděli 11.4.2021 skončil nouzový stav. Některá opatření se mění, např.:
| Žáci 1. stupně chodí do školy v rotacích. Podmínkou je testování v pondělí a ve čtvrtek. Kvůli horší situaci ale ještě zůstaly zavřené školy na Děčínsku. |
| Školky jsou k dispozici jen pro předškoláky, ve třídě může být maximálně 15 dětí. |
| Obnovuje se praktická výuka ve středních školách, prezenční výuka ve speciálních školách i výuka ve formě jeden žák na jednoho učitele na ZUŠ. |
| Skončilo omezení cestování mimo okresy. |
| Skončil zákaz nočního vycházení. |
| Otevřít mohou dětské oděvy a obuv, papírnictví, zámečnictví, knihovny, čistírny, prádelny, farmářské trhy, opravny pro domácnosti, prodej náhradních dílů pro auta a stroje, autoservisy. |
| Obchody smějí mít otevřené až do 22 hodin. |
| Lidé mohou do venkovních prostor zoologických a botanických zahrad. |
| Obnoví se závěrečné zkoušky v autoškolách. |
| Povolují se návštěvy ve věznicích a detenčních zařízeních. |
| Povoleny jsou i služby pro projektování, psychologické poradenství a diagnostika. |
| Zavřená zůstávají fitness centra i lanové dráhy. |
Co vše se od pondělí 12.4.2021 mění nadete na: https://covid.gov.cz/
Vážení a milí čtenáři naší knihovny,
Vychází v dubnových HP listech.
Domov důchodců v Horní Plané si letos připomíná významné jubileum – 70 let od založení. Při té příležitosti jsme si popovídali s ředitelkou Renatou Březinovou.
Jak moc se za uplynulé roky změnilo pojetí poskytovaných služeb?
Myslím si, že hodně. Sociální služby obecně ušly opravdu velký kus cesty. Mohu mluvit zejména o pobytových službách, služby poskytované v domovech pro seniory znám nejlépe. Z původních institucí zaměřených na hromadnou péči se postupně staly skutečné domovy. Domovy se zájmem o jednotlivce a jeho potřeby. Umíme dát klientům pocit domova, péči, kterou potřebují, smysluplné vyplnění volného času, disponujeme mnoha kompenzačními pomůckami, zdravotní péčí a určitě i chutí připravit našim klientům pěkný a důstojný podzim života. Naše práce dnes stojí na spolupráci s rodinou, společně chceme pečovat tak, aby u nás byli lidé spokojení a nechyběla jim ani láska jejich blízkých. Ale ještě je před námi jako společností mnoho práce.
Co tím myslíte?
Měli bychom začít vnímat stáří jako fakt, jako něco, co k životu neodmyslitelně patří. Vděčíme našim seniorům za svůj současný život, za současné materiální hodnoty, za to, jak dobře se máme, za své znalosti a možnosti. Ale současně se musíme učit přijmout skutečnost, že každý život prostě jednou končí.
Vaše práce se musí dělat srdcem… Vydrží u ní lidé, kteří ji berou pouze jako zaměstnání?
Vydržet to u ní mohou, ale většinou to nevydrží se mnou a ani se zbytkem našeho kolektivu. Jsem moc ráda, že v našem Domově fungujeme jako jeden tým, většina současných zaměstnanců svoji práci dělá opravdu srdcem.
U personálu je také bezesporu nutná empatie. Dá se ale podle vás naučit?
Domnívám se, že nedá. Někdo empatii v sobě prostě má a někdo ne. Ale to vůbec neznamená, že by takový člověk byl špatný nebo méně hodnotný. Jen by měl své pracovní místo hledat jinde než v sociálních službách. Samozřejmě, každý člověk se vyvíjí, zraje a mění své životní hodnoty. Myslím, že práce v sociálních službách každého poznamená, každý v sobě najde své skryté rezervy právě v oblasti empatie, citu a pochopení. Jsem moc spokojená, když vidím, že v našem Domově umíme klienty pohladit, vzít je za ruku, pomoci jim se soustem k ústům, zapnout nedopnutý knoflík u halenky… Jedná se o drobnosti, které dělají život životem.
Výročí letos slavíte i vy osobně. Ředitelkou Domova důchodců Horní Planá jste od roku 2011. Jaký máte pocit, když se za těmi deseti roky ohlédnete?
Mám pocit dobře odvedené práce. Když se podívám z okna své kanceláře, vidím opravené budovy, opečovávanou a uklizenou zahradu, zaměstnance doprovázející klienty na sluníčko, klienty, jak se vyhřívají přikrytí dekou a užívají si prvních paprsků, povídají si, pijí kávu a mlsají zákusek. A zaměstnance s respirátorem na ústech, kteří mají v očích úsměv, klid a pohodu. To je podle mého dobře odvedená práce. Těch 10 let bylo nepochybně plných pěkných i méně pěkných chvil, mnoha zklamání, nezdarů, stejně tak úspěchů, poděkování a dobrých pocitů. Ale tak to má každý, kdo má svoji práci rád a dělá ji srdcem.
Jaké jsou vaše priority pro další dekádu?
Moc ráda bych vám řekla, že bych chtěla přistavět novou a moderní budovu, čímž bychom docílili toho, že bychom měli jen jednolůžkové pokoje. Stejně tak bych chtěla rozvíjet vzdělání zaměstnanců a cílit i nadále na moderní pečovatelské postupy, zavést koncept paliativní péče. Ale s ohledem na rok 2020 a na současný stav opravdu nevím, co bude za týden, nedokážu říct, co můžeme plánovat a co ne. Vůbec nedokážu odhadnout, kdy se vrátíme do původního režimu, jestli se vůbec někdy vrátíme. Zda budeme ještě někdy plně otevřeným Domovem pro naše klienty a jejich rodiny, Domovem, který své obyvatele a jejich blízké nesvazuje žádnými omezeními a restrikcemi. Takže hlavní prioritou do budoucna je vydržet, vrátit se co nejvíce k normálu, pečovat dál s láskou, úctou a respektem.
Musím říct, že mě zaujala vaše životní cesta, protože jste dříve pracovala v úplně jiných oblastech. Proč jste se rozhodla pro tak výraznou profesní změnu?
Člověk asi v určité etapě života mění své priority. Pracovala jsem jako kontrolor příspěvkových organizací a v rámci této profese jsem poznala sociální služby. Hned jsem věděla, že tohle je oblast, ve které bych se chtěla realizovat. Své znalosti z předchozí profese každopádně plně využívám, především pak z oblastí ekonomie a práva.
Ráda provozujete turistiku. Máte na Šumavě svá oblíbená místa, která vás nabíjí pozitivní energií?
Mám ráda celou Šumavu. Pozitivní energii ale čerpám kdekoli v přírodě, nejraději bez lidí, a hlavně když svítí sluníčko. To já potřebuji k životu, bez sluníčka je všechno špatně. Takže zase na druhou stranu, když je na Šumavě mlha a prší, byla bych raději u moře na pláži.
Jak v Domově zvládáte situaci ohledně covid-19?
Řekla bych, že jsme zatím pandemii ustáli se ctí. Nákaza se nám Domovem prohnala ve větším měřítku v říjnu a listopadu loňského roku, pak se vrátila koncem ledna, ale už v menší míře. Udrželi jsme ji na jedné budově, nakazili se tři klienti a čtyři zaměstnanci. Zatím fungujeme sami, zvládáme vše vlastními silami. Jen je již na každém z nás znát obrovská únava a vyčerpání. To jsou pocity, které v současné době převažují – únava, vyčerpání, nedostatek odpočinku. A dost často i pocit marnosti z návalů byrokracie a leckdy nesmyslných opatření.
Plánujete nějakou formou oslavit 70 let od založení?
Moc rádi bychom oslavu uspořádali. Chtěli bychom se na ní potkat se všemi, kdo náš Domov a naši práci podporují, kdo nám fandí. Potkat se s bývalými řediteli, s bývalými zaměstnanci. Ale jestli to bude možné, je v současné době otázka pro věštce.
Text: Václav Votruba