Zvonková – Glöckelberg. Místo s poetickým jménem a pohnutým osudem.
Od 26. června 2022 bude v podkrovních výstavních místnostech Památníku – rodného domu Adalberta Stiftera v Horní Plané pořádána nová dlouhodobá výstava Zvonková – Glöckelberg. Místo s poetickým jménem a pohnutým osudem.
Téma výstavy se zdá být ryze místní neboť katastrální území bývalé obce Zvonková s osadami Huťský Dvůr a Josefův Důl je dnes součástí města Horní Planá. Přesto se vyznačuje významným nadregionálním přesahem. Výstava se totiž snaží v rámci prostorových možností přiblížit historii a život místa, založeného ve druhé polovině 17. století při tehdejší kolonizaci dosud nepřístupného hornatého zalesněného území při tehdejší zemské hranici. Podobně, tzv. „Z čistého lesa“, vznikala řada dalších obcí a osad na celé Šumavě. Jednotlivé tématické celky přibližují počáteční fázi kolonizace, kdy na tvrdou práci dřevařů navazovala práce uhlířů, sklářů a dalších „lesních řemesel“ včetně postupné stavby stálých obydlí pro jejich rodiny. Zároveń s klučením lesa byla zúrodňována půda pro pole, louky a pastviny. Na význam těchto prvních „dobyvatelů“ šumavského hvozdu upozorňuje již před vstupem do domu venkovní instalace s figurinami dřevaře, uhlíře, skláře a plavce dřeva. Výstava je věnována obyvatelům obce a její správě, připomíná historii a význam školy a kostela, přibližuje obživu obyvatel. Zvláště se věnuje zemědělství, dřevařství, plavení dřeva po Schwarzenberském plavebním kanálu, podnikání a živnostem. Zvláštní pozornost je věnována osadám Huťský Dvůr a Josefův Důl v souvislosti se sklářstvím a v případě Josefova Dolu také v souvislosti s rozvojem turistiky a zvláště lyžování v době první republiky.
Od druhé poloviny 19. století byl i ve Zvonkové zaznamenán rozvoj spolkové činnosti a s tím spojených společenských a kulturních aktivit. Nositeli vzdělání, kultury a víry byli učitelé a faráři. Z význačných místních osobností výstava připomíná učitele Josefa Jenneho a faráře Dr. Aloise Essla. (Josef Jenne byl po přestěhování na školu v Horní Plané učitelem Adalberta Stiftera a podporovatelem jeho dalšího vzdělávání.) Z osobností výrazně nadregionálního významu se vztahem ke Zvonkové jsou jmenovány dvě, a to farář bl. Engelmar Unzeitig a spisovatel Johannes Urzidil. Osudové události dvacátého století přibližují závěrečné výstavní celky. Roky 1918, 1938, 1945 – 1946, … jsou připomínány jako základní mezníky, od nichž se odvíjel další osud obce, osídlené od počátku existence německými obyvateli. Obec měla od svého založení poetické jméno Glöckelberg. Českého úředního názvu Zvonková se dočkala až v roce 1947, tedy před 75 lety. Je paradoxem, že 1. července 1952, tedy před 70 lety byla úředně prohlášena za zaniklou. Část obce Přední Zvonková byla přičleněna jako osada k Horní Plané zatímco Zadní Zvonková, Huťský Dvůr a Josefův Důl až na výjimky zanikly. Další vývoj tohoto území byl až do konce roku 1989 podřízen režimu ochrany státní hranice.
Závěrečné téma výstavy reflektuje dobu od pádu „železné opony“ do současnosti. Ve Zvonkové se podařilo díky spolupráci lidí z Rakouska, Německa i z Čech v pracovním společenství Arge – Šumava – Böhmerwald obnovit kostel sv. Jana Nepomuckého s okolním hřbitovem jako místo setkávání a smíření. Iniciátorem a hlavním organizátorem byl Horst Wondraschek z Lince a myšlenku obnovy tohoto místa výrazně podpořil Dr. Miroslav Vlk, biskup českobudějovický a pozdější arcibiskup pražský. 22. srpna 1992, tedy před 30 lety, byl obnovený kostel opět vysvěcen. O rok později byly ve věži instalovány dva zvony, které na svém plášti nesou latinské nápisy. V českém jazyce nesou tato stále aktuální poselství: „PŘES VŠECHNY HRANICE VOLÁM K USMÍŘENÍ“ „VOLÁM NÁRODY K MÍRU“
Srdečně zveme na vernisáž výstavy v sobotu 26. června od 11 hod.:
Přivítání – Mgr. Filip Lýsek, ředitel Regionálního muzea v Českém Krumlově K výstavě hovoří: Mgr. Petr Jelínek, emeritní ředitel Regionálního muzea v Českém Krumlově Lenka Hůlková, kustodka Památníku A. Stiftera a Horst Wondraschek, který se od roku 1989 věnoval záchraně a obnově kostela a hřbitova ve Zvonkové.
